FF X - XI a vznik Square - Enix (2001 - 2005)
Final Fantasy X (2001):
"Každý příběh musí mít svůj konec." Auron
Rok a půl po vydání FF IX se série přesunula na tehdy zářící novotou PlayStation 2. Stejně jako kdysi FF VII, tak i desátý díl šokoval majitele PlayStation 2 vizuální nádherou. Tehdy i dlouho poté to byla graficky nejkrásnější hra, jaká byla na konzolích k vidění. Final Fantasy X je poprvé zasazena do originálního a předem pojmenovaného světa jménem Spira. Tento svět není ani středověkou fantasy, ani futuristickou vizí, ale naopak světem přírodním s asijskými prvky. Tento nádherný a barevný svět Spira má od oblečení po náboženství zjevnou insipaci asijskými zeměmi, jako je Indie, Thajsko nebo starověké Japonsko. Přitom uvedení do tohoto světa se odehrává v přetechnizovaném futuristickém městě, protože i ve Spiře se odehrává boj mezi technikou a soužití s přírodou. Vývoj FF X trval téměř tři roky a původně byla zamýšlena jako online hra, ale na naléhání Sakaguchio se s projektem online počkalo až do FF XI. Desátý díl je nejvíce originální a atraktivní v celé sérii. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Tiduse, jenž se na začátku obrazně řečeno postaví před hráče a pustí se do vyprávění.
Tidus je mladý úspěšný sportovec, který žije ve velkém futuristickém městě Zanarkand, které jednoho dne postihne strašná katastrofa a za záhadných okolností je zničeno a Tidus se ocitá o 1000 let v budoucnosti. Svět se mezitím změnil a žije pod vlivem náboženství Yevon, které zakazuje používání techniky, která podle něho přivolává děsivé monstrum, které se nazývá "Sin", a které ničí vše, co se mu postaví do cesty. Podle legendy může Sin porazit jen tzv. "Summoner", který musí shromáždit všechny starobylé Aeony po celém světě a spolu s nimi se postavit Sinu. Jedním z těchto Summoner je i mladá dívka Yuna, se kterou se Tidus brzy seznámí a přidá se k ní. Příběh je mnohem jemnější, intimní a klidný, ale zároveň neuvěřitelně hýřící emocemi. Je smutný a tragický, ale není v něm tma. Místo zobrazení konfliktů mezi lidmy, zobrazuje konflikt mezi lidmy a světem. Příběh je ale zároveň ze všech dílů nejvíce tragický a po jeho dohrání následuje spíše smutek. Hned několik scén ve hře vyvolá slzy u mnoha hráčů. Hodně bylo vsazeno na hlavní postavu, která je zde představena jako naivní dětský typ člověka, který se ocitá v úplně jiném světě daleko od domova, a který hledá marně cestu zpět a během tohoto hledání dospívá. Poprvé se definice zla v desátém díle nedá přesně definovat, hráč vlastně do konce neví, na čem vlastně je.
Herně je FF X mnohem vyspělejší, než její předchůdci. Poprvé od FF II se postavy nevyvíjejí automaticky postupem na vyšší Level, ale vývoj postav záleží jen a jen na hráči samém. Každá postava dostává po boji zkušenosti, které hráč později promění v omezený pohyb po obrovské mřížce tzv. "Sphere Grid", kde si může postavu vylepšit, tak, jak mu to vyhovuje a jak to on považuje za vhodné. Další změnou je nahrazení ATB systému za systém tahový. Bitvy sice ztratily svou dynamičnost a zmizel z nich adrenalin, ale to bylo kompenzováno jejich výrazným ztěžknutím. Další změnu přináší možnost si během bitvy vyměňovat kterékoli z postav. Poslední změnou je vyvolávání Summonů, kteří jsou zde pojmenováni jako "Aeons". Když dojde k jejich vyvolání, tak úlohu v bitvě přebírají právě oni a ostatní postavy se stáhnou, a to do té doby, než Aeon vyhraje nebo zemře. Grafická stránka hry je to největší, s čím se může pochlubit. Všechny efekty a FMV jsou dechberoucí a nastavily takový standart, že se mu ostatní hry dlouho nemohly ani přiblížit. Tím největším krokem vpřed a posunutí celé sérii k počítačovému filmu je kompletní dabing postav. Ten dával celé hře úplně jiný rozměr, ale zároveň byl terčem kritiky, protože anglický dabing byl mírně řečeno odfláklý a do značné míry kazil celkový dojem hry.
Final Fantasy X je dojemný příběh melancholie a smutku, který podbarvuje úchvatné grafické a hudební zpracování. V době vydání jiště nikdo nemohl vědět, že Final Fantasy X je posledním klasickým Final Fantasy dílem, a že na další regulérní pokračování si budou fanoušci muset počkat dlouhých pět let. Desátý díl se spolu se sedmým dílem stal nejpopulárnějším dílem. Dočkal se také přímého pokračování, a to v podobě FF X-2, která je mylně označována jako regulérní díl. FF X-2 pokračuje dál v příběhu FF X, což je poprvé, kdy se nějaký díl dočkal přímého pokračování. FF X vyšla v Japonsku už roku 2001, ale do zbytku světa se dostala až v roce 2002.
Final Fantasy XI (2002):
Ještě krátce před vydáním FF X v Evropě Squaresoft oznámila brzké vydání a spuštění online Final Fantasy XI. Poprvé v dějinách série se mělo jednat o online hru. Tato zpráva vyvolala velké pochybnosti pramenící z toho, že tak velice lineární a na příběhu stojící RPG jako je Final Fantasy nemůže stát na online prvcích. Nehledě na to, že se dost vážně pochybovalo, že Squaresoft bude mít dost zkušeností z online her. Pochybnosti se však ukázaly jako liché a neopodstatněné, neboť se hra dočkala již několika datadisků a je hraná tisíci fanoušky dodnes. Ke konci roku 2009 je na 500 000 aktivních hráčů, což je vysoké číslo. FF XI je v současnosti určena pro PlayStation 2, Xbox 360 a PC. Hra pochopitelně ztratila klasickou lineární příběhovou složku, ale zůstal jí onen nepopsatelný "duch" Final Fantasy.
Vše se odehrává v nekonečném a technicky skvělém světě Vana´diel. Hráč si na začátku vybere a vytvoří postavu tak, jak mu to nejvíce vyhovuje a jak je u MMORPG zvykem, tedy rasa, povolání a vzhled. Poté je hráč vypuštěn do světa, kde není sám a neustále bude konfrontován s jinými hráči. Vzhledem k povaze online RPG není hráč jediným hrdinou. Místo toho si každý hráč vytvoří přizpůsobitelný charakter a pustí se do spolupráce s ostatními hráči. Hra samotná vyžaduje, aby spolu pracovala a hrála skupina lidí a sdružovali se v tzv. "Party", z nichž každý přispívá svými vlastními schopnostmi porazit nepřítele a získat zkušenosti. Bitvy jsou napůl real-time a napůl ATB, který je známý např. z Final Fantasy XII. Jedenáctý díl se sice nemůže počítat mezi regulérní díly série, ale zároveň ho není možné ignorovat. Byl to pochopitelný krok, dát Final Fantasy volnost a dát také jiným hráčům možnost okusit Final Fantasy.
V letech 2003 - 2004 došlo k sloučení Squaresoft s firmou Enix a vzniku nové společnosti: Square-Enix. Byl to krok na první pohled nečekaný, ale při bližším pohledu krok pochopitelný. Šéf Squaresoft Sakaguchi se dostával stále častěji do nechtěných finančních problémů a důvěra v něho u sponzorů neustále klesala. Jeho hry byly známé a úspěšné po celém světě, ale doma v Japonsku hrály vždy až druhé housle, a to po sérii Dragon Quest od Enix, která byla v Japonsku vždy populárnější než Final Fantasy. To se sponzorům Squaresoftu vůbec nelíbilo a tlačili na Sakaguchiho, aby podnikl kroky, které by tento stav změnily. Jenže Sakaguchi situaci nezvládal. Ale ani Enix na tom nebyla o nic lépe. Sice ovládla domácí japonský trh s RPG hrami, ale v mimo Japonsko byla takřka neznámá. Pochopitelně se naskytl názor, že by se měli obě studia sloučit. Obě přece vyvíjely převážně RPG a v obou pracovali lidé, kteří neustále přebíhali ze strany na stranu. Sakaguchi odešel a vedení nové společnosti mělo za úkol dokončit rozdělaný projekt s názvem Final Fantasy XII. Se Sakaguchim odešel i jeho přítel a společník Nobue Uematsu.
